Divoženčin sen - část 3.

21. září 2015 v 19:30 | B. |  Povídky
Další pokračování povídky Divoženčin sen.

Rozhlédla se a na obloze před sebou uviděla duhu. Pro sebe se pousmála a opět se rozběhla. Když byl na dohled, zpomalila a šla potichu. Podřepla si a sáhla za záda pro šíp. Přiložila ho k luku a natáhla. Už chtěla vystřelit, ale něco jí zastavilo.
Byla to ruka svírající její zápěstí. Otočila se a spatřila JI. " Clarion…" zašeptala divoženka. Elfka ji probodávala pohledem. " Elaine cáelme, Que'n esse. Elaine an." Pronesla ostrým hlasem, který se k ní vůbec nehodil. Černá očka jen zamrkala.
"Nesmíš mu ublížit. Je to majestátní zvíře. Nesmíš." Divoženka pootevřela pusu. "T-ty umíš…" nestihla to doříct, jelikož jí elfka skočila do řeči. "Umím. Ale nedělám to." Pokrčila Clarion lehce rameny, její šaty se ve větru zavlnily. "Běž." Zašeptala. Divoženka se nadechla, že už něco řekne, že se přizná ke svým citům, ale to co se stalo, ji donutilo mlčet. K elfce se přidal její druh a objal ji kolem ramen tak, že bylo hned jasné, že není nejmenší šance, že by mohly být ty dvě spolu. Elf ji sjel povýšeným pohledem.
Tohle se jí nelíbilo. To, jak ji držel kolem ramen, jak si ji tím přivlastňoval, to ji bolelo. Nedokázala se na to dívat. Otočila se a rozběhla se pryč. Rychle, bez ohlížení. Prosvištěla kolem jednorožce, který se netvářil, že by si toho nějak všiml.
Běžela lesem, nezastavovala. V myšlenkách se jí přehrával majetnický elf. Nenáviděla ho, nenáviděla a to ani nevěděla, jak se jmenuje. Běžela dál a zastavila se, až když jí bolely nohy.
Hned ale zase zpozorněla, protože uslyšela něčí kroky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama