Divoženčin sen - část 4.

21. září 2015 v 20:00 | B. |  Povídky
Další a poslední část povídky Divoženčin sen. :3

Ohlédla se, ale nikoho neviděla. Chtěla jít dál, pokračovat v cestě, ale pak ho zahlédla. Ten elf šel za ní. Sledoval ji až sem. Zamračila se. Co má v plánu? Přece by za ní nešel jen tak. Určitě ne tak daleko, leda že by si chtěl být jistý, že je pryč. Otočila se zpátky s tím, že si ho nebude všímat, ale cestu jí zastoupili další jeho druhové.
Takže teď byla obklíčená asi třiceti elfy, všichni měli luky a mířili na ni. Divoženka sama cukla rukou, ale hned si uvědomila, že by se neubránila. Zůstala tedy stát a koukala na ně.
Elf mávl rukou a všichni lučištníci, kteří stáli na levé straně, vystřelili. Až teď si všimla, že mají k šípům přivázaná lana. Ta přeletěla divožence nad hlavou, hned na to provedla to samé taky druhá strana. To ji přišpendlilo k zemi.
"Dolliah en uvviel. C'elme esse an." Zasyčel. Divoženka si domyslela, že to znamená něco jako "Nepleť se mi do života, nechám tě tady umřít.", protože hned co to dořekl, se otočil a odcházel i s jeho doprovodem.
Začalo se stmívat a ona tam pořád ležela, pod všemi těmi provazy. Neschopna se pohnout nebo zachránit. Byla už vyčerpaná, jak volala o pomoc. Zavřela oči a pomalu položila hlavu na zem.
Když otevřela oči, oslepilo jí světlo. Zamrkala, a když si oči přivykly, rozhlédla se. Nepoznávala to tam. Všechno bylo zalité slunečními paprsky. Místnost připomínala kouli postavenou snad z větví? Netušila kde je, ale cítila se v bezpečí. Pohlédla na svou ruku, kterou si poškrábala, když utíkala pryč. Měla ji zavázanou velkým dlouhým listem, už ji skoro nebolela.
Posadila se na posteli a protáhla se. Když vstala a chtěla odejít, vešel do místnosti někdo další. Instinktivně sáhla na záda pro luk, ale nebyl tam. Nechala tedy ruku klesnout k pasu. Jakmile spatřila toho, kdo přišel, začervenala se a byla ráda, že barva, kterou měla na obličeji se jí rozmazala a její ruměnec tedy nešel vidět. Byla to Clarion, její vysněná elfka.
"Nemusíš se bát. Tady jsi v bezpečí." Pronesla líbezným hlasem a pokračovala. "V noci jsi mluvila ze spaní." Lehce se usmála. Divoženka o kousek couvla. Netušila co povídala. Řekla jí snad, že se jí líbí? Že po ní touží? Nebo řekla jen nějakou hloupost? Ne, podle výrazu elfky jí to řekla. Jak se ale zachová? Opětuje jí její city? Nebo to přičte poblouznění z dehydratace?
Po chvíli mlčení přerušila Clarion ticho. "Možná bys mi to mohla zopakovat, Ru." Takže jí prozradila, jak se jmenuje. Ru na ni jen nechápavě koukla. Co přesně jí měla zopakovat? "To o tvých citech." Poradila jí elfka a zvědavě ji sledovala. "To, proč jsi chtěla ublížit tomu jednorožci, proč pokaždé, když mě spatříš, zrudneš a upřeně mě sleduješ,…" Ru polkla. Takže se jí přiznala a teď bude donucena přiznat se znovu. Elfka ale nevypadá, že by jí to nějak vadilo. Právě naopak, oči jí svítily.
"Já.." Odkašlala si divoženka. "Nespouštím z tebe oči, protože jsi podle mě strašně krásná, protože si chci vtisknout do paměti tvůj nádherný obličej, pamatovat si ho napořád. V noci, když usínám, myslím na tebe. Přemýšlím, jaké by to asi bylo, smět se tě dotknout. Chtěla jsem tě okouzlit. Dát ti něco, co ti ještě nikdo nedal." Začala se Ru vyznávat, elfka ji pozorně poslouchala. "Napadlo mě, že jednorožce jsi snad ještě nedostala. Nenapadlo mě, že… Že se ti to nebude líbit." Vzlykla divoženka, padla na kolena a pokračovala. "Chtěla jsem se ti jen zalíbit. Abys mě měla ráda, abych tě mohla políbit nebo…Abys se mnou alespoň mluvila." Tekly jí po tváři slzy.
Clarion si klekla k ní. Jemně ji chytla za bradu a koukla jí do očí. "Tak se mě dotkni. Polib mě. Vem si mě." Vydechla. "Okouzlila jsi mě už dávno. Svým nejistým úsměvem. Celou dobu, co jsi procházela kolem, jsem tajně doufala, že mě oslovíš." Ru zamrkala a popotáhla. "A…A co ten elf?" špitla tiše. Clarion se usmála. "To je můj bratr. Viděl, že po mě pokukuješ a snažil se mě, jak on tomu říká, chránit. Je posedlý tím, že mi musí vybrat někoho, s kým budu žít. Chce, aby to byl elf. A tak trochu asi doufal, že to nebude žena." Omluvně ji sledovala.
Divoženka se nadechla a koukla na elfčiny rty, pak do očí a znovu na rty. Clarion malinko přikývla. Ru se tedy odhodlala, zavřela oči a něžně jí políbila.
A ano, bylo to takové, jak si to vysnila. Teď už věděla, že se popere klidně s celým světem, jen aby mohla být s Clarion a s nikým jiným.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama