Old love.

14. října 2015 v 18:09 | N. |  Povídky
Název: Old love.
Autor: N.
Žánr: Nevím jak to napsat. Je to prostě vzpomínkové.
Počet slov: 390

Nějak jsem tenhle týden nevěděla, co psát. Nemít výzvu, tak asi nenapíšu nic. Ale nakonec jsem dostala nápad na TT "Život pozpátku". Není to nic extra, ale upřímně? Mi se to líbí a mám z toho docela radost.
Takže si uvařte čajík a dejte si brambůrky, zachumlejte se do deky nebo peřiny a zvesela se ponořte do čtení! :)

Posadil jsem se do houpacího křesla a vykoukl z velkého okna. Na trávníku před domem seděla má dcera, její manžel a má krásná vnoučata. Má žena tam však není.
Pamatuji si, když jsem před pár týdny stál u její postele. Koukala na mě modrýma očima a tiše jí tekly slzy. Nic neříkala. Ani nemusela. Oboum nám bylo jasné, že odchází. Ale byla spokojená. Oba jsme se dožili úctyhodného věku. Jen jsem ji tiše hladil po ruce a byl statečný. Nikdy jsem před svou ženou nechtěl ukázat slabost, i když ona věděla, že nejsem bezcitný. Jenže když naposled vydechla, tehdy jsem si mohl tu slabost dovolit. Zůstal jsem sedět u ní několik dalších minut a plakal.
Pamatuji si, když jsme poprvé pochovaly naše vnoučata, dvojčata, asi rok od svatby naší jedinné dcery. Byli to holčička a chlapeček. Krásní a zdraví, jak se patří.
Při té příležitosti jsem si vzpoměl také na to, jak jsem za svou ženou přišel po porodnice a uviděl ji s miminkem v náručí. Byla sice po porodu, ale měj jsem pocit, jako by nemohla být krásnější. Políbil jsem jí na čelo a poté si vzal malou do náruče. Má žena šťastně plakala a já ji objal.
Krásná byla taky naše svatba. Byla celá v bílém a vypadala jako moje princezna. Přišla ke mě v kostele uličkou a já věděl, že to je ta pravá, kterou budu navždy milovat a chránit, ctít a starat se o ni.
Dokonce si pamatuju, jak jsme spolu chodili na učiliště. Já chodil na zámečníka a ona na švadlenku. Jak jen měla šikovné prstíky. Chodila s vlasy v culíku a v puntíkatých šatech. Kluci se za ní jen otáčely, ale ona měla oči jen pro mě. A já jen pro ni.
A vzpomínám si, jak jsme se poznali. Bylo mi asi 8, když jsem spadl na hřišti z houpačky. Všichni se mi smály a ona za mnou jediná přišla a pomohla mi. Pak mě pozvala na lízátko a nakonec jsme spolu seděli na lavičce, klátili nohama a ona se smála. Dokonce si vzpomínám, že jí chyběl přední zub.
"Dědooo." Vytrhl mě ze vzpomínání tenký dětský hlásek. Byla to má vnučka. Vzal jsem ji do náruče a posadil si ji na klín.
"Copak, malinká?"
"Budeš mi vyprávět o babišce?" usmála se a já taky. Měla oči jako moje žena.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LeilaPee97 LeilaPee97 | 1. listopadu 2015 v 17:39 | Reagovat

Jé to je krásné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama